Klid před bouří nemám rád. Jestliže je nějaká bouře na obzoru a klid je až natolik příjemný, že je až podezřelý, začnu z toho mít značné obavy a snažím se naopak na tu bouři náležitě připravit, aby byly její dopady co nejmenší. Co dokázala tsunami v jaderné elektrárně ve Fukušimě, o tom se můžete dočíst na internetu, ale není to hezké čtení, ovšem klid před bouří může nastat i na relativně bezpečném místě, jímž je panelový byt. S bývalou přítelkyní jsme bydleli na jednom okrajovém městském sídlišti v šestém patře panelového domu a bylo to bydlení skutečně úžasné. Měli jsme tu bezva sousedy a byt byl nově rekonstruovaný, takže tam nebylo co řešit. Byt poskytoval potřebné zázemí po celou dobu, co jsme v něm bydleli a vnímal jsem jej jako skutečný domov.
Jenže v bytech tohoto typu, kde je v provozu ve společné stoupačce vzduchotechnika neboli odvětrávání Tauris Plus, může tikat časovaná puma a ten příslovečný klid před bouří by neměl nikoho ukolébat, ale naopak varovat před možným nebezpečím, které se ukrývá v tom plechovém potrubí. Do jeho útrob totiž proudí kromě vzduchu i prach a mastnota z kuchyňské digestoře. Kombinace mastnoty a prachu je přímo vražedná, je to velmi nebezpečná hořlavina a u vyšších vrstev mastného prachu dokonce výbušnina. Problém je v tom, že k explozi či k požáru může dojít prakticky kdykoli, stačí tu vrstvu prachu zapálit drobnou jiskrou od sporáku a je vymalováno.
Když si představím, že máme nově rekonstruovaný byt a nový nábytek, koberce, svítidla a bytové doplňky a naráz o všechno přijdeme a bude nás to stát dalšího půl milionu korun, běhá mi z toho mráz po zádech. Přece jen se vyplatí nechat vzduchotechniku pravidelně kontrolovat v rámci revize a případně dle potřeby čistit. Včasná preventivní opatření tu mají svůj význam podobně, jako v případě lékařských prohlídek u zubaře.
